Můj boj se spánkem: Jak jsem ze dne na den přestal spát

Pamatuji si to přesně. Listopadová noc roku 2019. Do té doby byl můj spánek bezchybný. Usnul jsem kdykoliv a kdekoliv – po náročném tréninku Krav Magy, který končil ve 22 hodin, po večerním cvičení ve fitku, po těžkém jídle nebo i po několika drincích. Spánek pro mě nikdy nebyl téma. Spal jsem osm hodin v kuse, bez probouzení, bez přerušení až do rána.

Neměl jsem žádné pracovní ani vztahové problémy, byl jsem v nejlepší fyzické i psychické kondici. A pak se to stalo. Ze dne na den jsem přestal spát.

Noční můra, která všechno změnila

Tu osudovou noc mě probudila děsivá noční můra. Srdce mi bušilo jako o závod, měl jsem husí kůži a nepochopitelný strach. Když jsem se uklidnil, řekl jsem si, že to byl jen špatný sen. Jenže pak přišla další noc… a další… a já nezamhouřil oko.

Moje podvědomí jako by odmítalo usnout a úporně se spánku bránilo. Když jsem zavřel oči, cítil jsem silné brnění v čele a mimické svaly kolem očí se samovolně pohybovaly. Po čtyřech dnech bez spánku jsem to vzdal a navštívil doktorku.

Marné hledání pomoci

Přestože doktorům zrovna nevěřím, byl jsem v tomto ohledu zoufalý a zároveň ve mně doutnala určitá naděje, že mi třeba nakonec pomohou. Moje doktorka mi předepsala Stilnox s tím, že se po něm krásně vyspím. Vůbec mi nepomohl a neusnul jsem ani na minutu, jen mě po něm bolela ještě více hlava.

Po týdnu beze spánku mě poslala na sérii vyšetření – CT hlavy, EEG, krevní testy, neurologie. Výsledek? Všechno v pořádku. Na jednu stranu úleva, na druhou stranu – problém přetrvával. Mé tělo bylo vyčerpané k hranici přežití, ale spánek stále nepřicházel.

Moje počáteční nespavost se v první fázi protáhla až na čtrnáct dní v kuse bez spánku. Nedokážete si představit, co to s člověkem udělá. Tunelové vidění, nevolnost, migrény, extrémní slabost, neustálé bušení srdce, úzkosti a úplně rozhozená psychika, depresivní myšlenky, naprostá beznaděj, kromě toho je už i nebezpečné chodit po ulici nebo jezdit mhd, protože jste jak v jiné realitě. Jedinou šancí byla doprava taxíkem. Po těchto úmorných dvou týdnech, kdy jsem už měl ty nejčernější myšlenky jsem konečně usnul. Na dvě hodiny. Ale i to málo mi zachránilo život a to bez jakékoliv nadsázky, když si zjistíte jak dlouho tělo bez spánku dokáže vydržet (na internetu se uvádí právě ty cca 2 týdny).

Experimentování na vlastním těle

Doktorka mě nakonec poslala navzdory mé nelibosti s doporučením k psychiatrovi, zda by mi nedokázal v mém případě pomoci. Nebylo snadné vůbec nějakého psychiatra s volnou kapacitou najít – psychiatři jsou vytížení víc než právníci, což je odrazem i žalostného stavu naší společnosti z hlediska duševní pohody a duševního zdraví. Po desítkách telefonátů jsem našel jednu psychiatričku, která mě přijala. Bohužel to byla další slepá ulička.

Dostal jsem několik druhů léků a antidepresiv – long story short, nic z toho mi absolutně nepomohlo, jen to můj stav ještě zhoršilo. Jeden mi způsoboval žaludeční nevolnost, po jiném jsem měl halucinace a viděl všude fialové tečky. Každopádně to byl největší omyl, v podstatě na mě testovala všechny možné léky, antidepresiva, které měly jen samé vedlejší účinky (mezi vedlejší účinky patřily i například nespavost a smrt :-)) Nechápal jsem, jak mohou něco takového vůbec předepisovat.

Návrat k životu

Když se přesuneme do současnosti o několik let později, tak jsem se stal nedobrovolně expertem na spánkové techniky, postupy a zjistil co funguje, co funguje méně a co nefunguje vůbec. Můžete namítat, že každé tělo je jiné a máte samozřejmě pravdu, každopádně věřím, že by pro vás jednotlivé dílčí postupy, které jsem vyzkoušel, mohly být alespoň určitým vodítkem, pokud řešíte jakoukoliv formu nespavosti a pokud jste ztratili jako já víru v západní medicínu, která v mém případě nepomohla zlepšit spánek ani o 1%.

Dnes spím i 7 hodin, občas mám sice i noc bez spánku, ale normálně funguji a žiji naplno. Stále ještě nemám spánek tam kde před zlomovým dnem, ale je to výrazně lepší a žiji život jako dříve bez jakéhokoliv omezení.

Jsem podnikatel, mám několik menších businessů, hodně sportuji, cestuji, zajímám se o o osobní a duchovní rozvoj. Jsem aktivní ve všech ohledech. Je to tedy pro mě i tak velký pokrok, vytáhnout spánek z 0 na běžných 6-7 hod. Nicméně o spánek se aktivně zajímám dál, abych ho ještě víc zkvalitnil.

A i když můj spánek není takový jako kdysi, nesmírně si ho vážím. Dřív jsem ho bral jako samozřejmost – dnes vím, že je to dar, o který je třeba pečovat a ne nadarmo je považován za jeden z hlavních pilířů zdraví.